Proč je tolik důležité nezapomínat?

Výuka holocaustu není jen popis tragické události ve 20. století, která zásadně otřásla lidstvím, kdy z rasových důvodů ve vyhlazovacích táborech byli zabiti Židé a Romové. Při výuce o holocaustu žáky vedeme k zamyšlení nad otázkou užívání a zneužívání moci, nad otázkou, jaká je role a odpovědnost jednotlivce, skupiny, národa v otázce dodržování či porušování lidských práv. Žáci si uvědomí, kam až mohou vést předsudky, který každý z nás má, a se kterými je třeba pracovat. Uvědomí si také, že holocaust není jen o vraždění, že do toho spadá celá řada omezujících příkazů, zákazů, včetně nuceného přesídlení. 

O holocaustu se učí děti již v páté třídě, kdy není nutné zdůrazňovat počty mrtvých, spíše jde o uvědomění, jaké situace i jejich vrstevníci museli podstupovat – zákaz chodit do parků, do kin, do školy, opuštění domova, svých osobních věcí, roztržení rodin, ztráta přátel a svých blízkých. 

Žáci pátého ročníku se zamýšleli nad tím, co by si oni s sebou sbalili do jednoho batůžku ze svých věcí, kdyby museli opustit domov. Uvědomili si, jaký smysl, význam pro ně mají konkrétní věci. 

Uvědomí si také, jaký smysl a význam pro ně má rodina a přátelství. Také zjistí, že i malé činy - úsměv, pozdrav  mohou pomoci, být projevem hrdinství. Naopak již nyní ví, že být u projevů ponižování či dnes bychom použili pojem šikany, a neupozornit na ni, může být bráno jako spoluúčast na nich.